24.09.2017 Běh Běchovice – Praha

Sdílení

 

Tak po loňské premiéře opět nastal čas si zopakovat silniční desítku, nejstarší běžecký nepřerušený závod v Evropě, závod Běchovice - Praha (s limitem 3.333 běžců). Celý týden předtím jsem chodil na plavecké tréninky a absolvoval jsem pouze jedno běhání, to ještě jako druhou fázi před plaváním. Z pohledu běžecké připravy tak více než nevhodné. Ale začal jsem s Anetkou chodit na plavecké tréninky a nechtěl jsem to rušit. Závod se běží v neděli a tak jsem si naplánoval sobotu odpočinek. To mě bolelo celé tělo, vůbec jsem se na závody necítil. Byla to trochu dřina se namotivovat. Každopádně nebylo kam couvnout, dorazili i známí z Krkonoš, kteří se také rozhodli závod absolvovat. Neměl jsem letos moc odběhaných desítek v závodě a také jsem netušil, jak jsem na tom rychlostně. Ale cíl jsem měl jasný, lépe si rozložit síly než loni a vylepšit si osobák (cca 39:10).

Hrudní pás mám v reklamaci, proto jsem měl jistotu, že se nebudu celý závod dívat a analyzovat tepovou frekvenci. Méně stresu, více energie na závod 🙂 . Počasí bylo docela milostivé. Sice mokrá cesta, ale i dle předpovědi by po celý závod pršet nemělo. Bylo chladněji, ale stejně jsem se nakonec rozhodl i odložit termo triko a běžet jen v krátkém. Protivítr v normě. Poctivě jsem se snažil rozběhat, včetně rychlostí před závodem, aby se organismus naladil na tu správnou tepovou frekvenci a nezahltil jsem se hned po startu. Letos je to poslední ročník, kdy běžím se závodníky v kategorii do 39 let. Příští rok už budu zařazený do kategorie "Veteráni", tedy 40+. No to teda bude zajímavá zkušenost 🙂 . Hned po startu jsem začal ostřeji, abych si na prvním kilometru naladil tělo. Začátek trati je z kopce, takže to tam stačí jen pustit, běží to samo. Pak už to je klasicky zvlněný mírně stoupající reliéf. Pocitově se mi běželo výborně a snažil jsem se první pětku krotit a běžet v rozumném tempu cca 3:45 / km. Už loni jsem si vyzkoušel, že přepálit první část závodu také může znamenat velké trápení ve druhé části, zvláště na Hrdlořezském kopci. Prvních 5 km jsem tak měl v čase cca 18:50. Zhruba na sedmém kilometru se dostáváme na seběh směrem pod Hrdlořezský kopec. Loni se mi kopec dolů vůbec neběžel dobře, nemohl jsem se uvolnit. Ale letos paráda, uvolněný seběh, žádná krize. A už jsem byl pod kopcem, zbýval jen kilometrový prudší výběh, poté ještě kilometr mírného kopce (také žádný med) a závěrečná pětistovka s mírným klesáním. V kopci jsem už na nic nečekal a jel na doraz. Zde jsem si vychutnával předběhnutí pár závodníků, kteří možná neodhadli průběh trati. Loni jsem se tam také tak cítil 🙂 .

V cíli z toho nakonec byl osobák za 38:21. V kategorii mimo Mistrovství ČR v silniční desítce z toho bylo celkové 22. místo, ve své kategorii 8. Naprostá spokojenost, rychlostní průměr jsem dokázal udržet za 3:49. Je to příjemné překvapení a ukazatel výkonnosti. Za měsíc je Klánovický půlmaraton, tam opět půjdu na překonání svého loňského času. Známí z Krkonoš se také hecli, Tomáš to nakonec dal pod 48 min, Vendy na konci "překonala" vodiče na čas 60 min a o pár sekund to zvládla pod hodinu.

Diplom (pdf)
Výsledky (xls)

Fotogalerie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..