25.06.2017 FINEP Terénní triatlon Hostivař

Sdílení

Minulý týden jsem na žádné závody nejel, protože jsme jeli na chatu. Bylo hezky, takže jsem jel na kole, bohužel cestou na Louny foukal ostrý vítr do protisměru, žádná selanka. Ale v lese to tak hrozné nebylo a aspoň jsem najel nějaké kilometry na horském kole, na dnešní závod se mi víc než hodily.

Terénní triatlon ze série H-Triatlon tour se konal již popáté ve sportovním areálu u Hostivařského lesoparku. Ještě loni bych se asi bál jít na tu delší distanci, ale letos mi tyto distance docela vyhovují, takže proč nejít do plné varianty (0,8 x 25 x 10,5 km). Plavecká část probíhala v Hostivařské přehradě, start byl ze dřevěného mola. S tím souvisela i nutnost improvizovaného depa na kola, která byla na cyklostezce u přehrady, zatímco běžecké depo bylo v areálu hřiště. No dobrý pocit jsem z depa u vody neměl, šance na "zcizení" tam byla o dost větší než u hlídaného depa na hřišti.

Ještě před startem kategorie dospělých ale probíhaly závody dětí, které neměly plavání, ale bylo to formou duatlonu (běh kolo běh). Ještě ráno jsme přihlásili i Anetku s Markétkou a vzali jejich kamaráda Míšu Moravce. Závodili na trati 150 x 300 x 150 m. Kategorie byla trefně pojmenovaná "Vlčáci" 🙂 . Anetka slušně běžela. Při rozjíždění na kole do ní vrazila jedna holčička, které se nedařilo nasednout na kolo, ale obešlo se to bez pádu. Přišlo mi, jakoby trošku tápala s tratí, takže si dala kolo trošku výletně. V závěrečném běhu už to opět hezky odsýpalo, celkově 16. místo (dohromady kluci i holky). Markétka byla jedna z nejmladších, takže se pohybovala na chvostu. Navíc nejezdí na kole, proto jela na malém odrážedle. To na rychlosti taky nepřidá. Půlku závodu odplakala, ale nejsem si vlastně jistý proč. Jestli proto, že neviděla ani mě ani Hanku? Celkem logicky byla účast rodičů jako doprovodu "závoďáků" zakázaná, na trati by nebylo k nutí. Ale po obdržení medaile a uklidnění v náruči u Hanky už všechno bylo v pořádku. Navíc mi ten čtyřletý diblík přidal jednu moudrou radu. "Jestli chceš vyhrát, musíš být rychlý, tati, jo?". No má pravdu rozumbrada jedna, asi se tou radou budu muset začít řídit. Pak to bude pohár za pohárem 🙂 .

Plavání probíhalo ve dvou okruzích s výlezem přes molo a opětovným skokem do vody. Foukal trošku vítr od první bójky a pěkně to tam smrdělo. Jestli to byla voda nebo smrděly výsledky návštěvníků Hostivařské přehrady, jsem radši moc neřešil. Jak se skočilo do vody, tak jsem se už soustředil jen na plavání. Plavalo se bez neoprenů, což mi vůbec nevadilo. Voda byla docela teplá a s případným prochladnutím nemám žádný problém. Od začátku jsem si nasadil svoje tempo a snažil se ho držet po celou plaveckou část. V prvním okruhu se mi podařilo doplavat pár borců přede mnou a doufal jsem, že bych se mohl zařadit do nějaké skupinky. Bohužel to byli kluci (nebo holky), co přecenili své možnosti a postupně uvadali. Takže jsem zase zůstal sám, další skupinka byla přede mnou pořád nějakých deset dvacet metrů. Tak to zůstalo i po celý druhý okruh, holt jsem si plaval sólíčko 🙂 . Zpětně se pořadatelé trošku sekli a natáhli plaveckou část o něco delší, já i další kluci jsme naměřili cca 1,1 km.

Z vody jsem nakonec vylézal jako třináctý, což jsem v tu chvíli ještě netušil, čekal jsem to horší. Od výlezu z vody jsem to měl ke kolu docela daleko, protože jsem si umístil kolo až k hranici depa. Po nasednutí na kolo byla pár metrů rovinka a hned se začalo s ostrým stoupáním do Hostivařského lesoparku až na nejvyšší bod v závodu. Ten první výšlap byl celkem výživný, takže jsem se snažil krotit, abych navrchu nehledal plíce někde v lese. Po tomto stoupání na nás čekalo celkem 7 okruhů. Sice jsme startovali až půl hodiny po závodnících na kratší distanci (0,4 x 13 x 4,5 km), ale i tak jsme ještě na trati předjížděli některé pomalejší závodníky. Okruh nebyl technicky moc náročný, i převýšení bylo mírné. Takže to bylo docela svižné. Nechtěl jsem to jet nadoraz, abych potom příliš netrpěl na běhu. Pocity byly ale dobré, tak proč nezkusit někoho předjet, ne? První dvě kola jsem jel v tandemu s klukem, co jsme vyjížděli z depa společně. Ale začal evidentně zpomalovat, takže jsem se od něj odpoutal a jel si sólo. Po posledním kole se do běžeckého depa sjíždělo z kopce, tam jsem se snažil vydýchat přes následnými deseti kilometry po svých.

Po vyběhnutí do běžecké části jsem zjistil hned několik chyb. První bylo, že jsem v autě nechal své boty do terénu a vzal si hladké boty. Na trati sice nebylo bahno, ale stabilita na nerovném terénu je u silniček přece jenom horší. Další chybou byla naprostá neznalost běžeckého okruhu. Sice jsem čekal, že to nebude rovina, je to přece jenom terénní triatlon 🙂 , ale profil byl docela výživný. Běželo se na 7 okruhů a hned po výběhu z depa to stoupalo do kopce. Následovala klasická trailová část, takový zvlněný profil, který zvlášť se stoupající únavou dělal hodně závodníkům problémy. Následoval výběh na louku, kde se už stáčela trať zpátky. Po lehkém seběhu se opět přes louku vystoupalo na nejvyšší bod běžecké části a hned seběh na průběh do dalšího kola. Takže první okruh byl takový zahřívací, abych zjistil, kde jak běžet a co mě bude ještě šestkrát čekat. Vzhledem k profilu trati to bylo pomalejší než jsem očekával (cca 5 min / km). Žádná krize nenastala a všechny okruhy byly v obdobném tempu.

V cíli z toho bylo nakonec hezké 12. místo celkově a v kategorii 9. Konkurence nebyla největší, takže umístění nepřeceňuji. Daleko pozitivnější ale byl průběh závodu bez výraznější krize i na závodech s délkou přes 2 hodiny - v mém případě hrubo přes 🙂 .

Diplom
Výsledky vše (xls)
Výsledky vše (pdf)

Fotogalerie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..